Dům v centru Opavy byl svědkem významných událostí 20 století a dnes se stává symbolem inovace. Součástí jeho příběhu se stane moderní nástavba z dřevěných CLT panelů, která na střeše vyroste během pár dní.
Budova v Lazebnické ulici číslo 3 byla postaven téměř před sto lety a za svůj neobvyklý tvar vděčí původní zástavbě ve svém okolí – coby sklad a kancelářská budova byla situována ve vnitrobloku hustě zastavěného centra města. Budova sloužila obchodnímu domu Herrmann & Vogel, který vznikl krátce před založením Československa a úspěšně přežil první světovou válku. Záhy po dokončení domu přišla světová hospodářská krize. Tu dům i jeho majitelé zvládli překonat, za pár let se však ukázalo, že to vše byl teprve na začátek bouřlivé historie 20. století. Druhá světová válka se bolestně zapsala do podoby domu i historie jeho židovských majitelů. Rodina Otto Vogela se již do Opavy nikdy nevrátila a zavražděna byla i většina rozvětvené rodiny Ervína Herrmanna, Ervín s manželkou Kitty a dcerou Evou však přežili. Samotná tvář domu v Lazebnické byla válkou také nenávratně změněna. Z původně úzké uličky se stalo náměstí, jemuž dominuje právě dům číslo 3 (po válce výrazně poškozený). Rodina Herrmannových o dům podruhé přišla po roce 1948, tentokrát ne kvůli svému židovskému, ale buržoaznímu původu. Dům v Lazebnické se na dlouhých 40 let stal veřejným majetkem.
Když po sametové revoluci získala Eva Herrmannová dům zpět, a společně se synem Michalem mu navracela důstojnou podobu, směřovalo jejich snažení k dnešní době, kdy v domě sídlí dvě úspěšné opavské firmy, spokojeně v něm žije několik nájemníků a na střeše domu vzniká unikátní prostor, který bude postaven z českých dřevěných CLT panelů.
Beton a dřevo
Samotný dům v Lazebnické byl dle návrhu architekta Ericha Geldnera postaven jako podsklepená železo-betonová stavba, což bylo na svou dobu velmi pokrokové a téměř unikátní. Beton byl materiálem budoucnosti. O sto let později se ukazuje, že na materiál budoucnosti jsou kladeny jiné nároky než ve 20. letech 20. století. Podstatným kritériem se stala uhlíková stopa, obnovitelné materiály, životní cyklus stavby a další střípky, které dohromady utváří často skloňovanou udržitelnost. Zde se konstrukce z masivních panelů NOVATOP, stává klíčovým prvkem, protože je celá ze dřeva. Dalším důležitým argumentem je nízká hmotnost, nezatěžující původní historickou stavbu, a rychlá montáž prefabrikovaných dílů, protožebude blokovat ulice v centru města pouze pár dní. Suchá výstavba také výrazně eliminuje prašnost a hluk. Zároveň lze při tomto konstrukčním řešení ponechat dřevo přiznané v interiéru stavby.
Moderní nástavba v srdci historického města
Samotný prostor je spojením velkých teras a tří variabilních vnitřních částí, které by měly sloužit jako kanceláře (dvě třetiny mají již svého nájemníka), ale je otevřená cesta i k jejich přestavbě pro bydlení či jiné účely, které budou v budoucnosti aktuální. Podobu stavby, kopírující tvar samotného domu, navrhl architekt Tomáš Jung, interiéry pak zpracovala architektka Lenka Demetrovičová, která je autorkou řady moderních kanceláří pro startupy i velké značky. Oba přitom brali v potaz nejen lokalitu a návaznost na historický dům, ale i zmíněnou variabilitu prostor a jejich další udržitelný život. Dřevo v tomto nabízí velkou škálu možností, jak vytvářet místa s příjemným vnitřním klimatem, kde se bude dobře žít dnes, a zároveň jsou připravená na jednoduché úpravy do budoucna.
Společně s výrobcem NOVATOP přetvářejí majitelé tento historický dům v moderní a udržitelný prostor, kde se snoubí historie s inovací. Těšit se na něj můžeme již na jaře 2024, kdy noví nájemníci budou moci využívat prostory i terasy této unikátní opavské stavby.„Tento projekt byl pro nás výzva jak z pohledu projekčního, tak výrobního, protože si na něm vyzkoušíme první prostorovou prefabrikaci dřevěných modulů NOVATOP, které výrazně zkrátí výstavbu a zábor ulice na místě, “ říká Radek Oslizlo, vedoucí technického vývoje, a dodává: „V dřevěných nástavbách ve městech vidíme velký potenciál, protože umožňují rozšíření existujících historických budov, aniž by byla narušena jejich původní architektonická estetika, statika a charakter. Navíc města dnes čelí omezenému prostoru a nástavby zvyšují efektivitu využití stávajících městských pozemků a pomáhají udržitelně adaptovat historické budovy na současné potřeby.“
Skutečná udržitelnost
Reduce. Reuse. Refuse. Udržitelnost nespočívá pouze v použití materiálů s minimální uhlíkovou stopu. V rámci stavebnictví se často setkáváme s likvidací starých budov, aby na jejich místě mohly vyrůst modernější a úspornější domy. Často u toho však zapomínáme na objem materiálu, který musí být zlikvidován, což pravidelně připomíná i Kateřina Eklová z týmu Rethink Architecture. Je proto evidentní, že využití existujících staveb pro nástavby přispívá k udržitelnosti a ochraně životního prostředí. Pokud má smysl nové prostory budovat, je nástavba jednoznačně ekologicky šetrnější alternativa než demolice a novostavba, a to nejen z pohledu odpadu, ale i všech zdrojů.
V případě nástavby v Lazebnické byla, kromě uchování a zhodnocení historického domu, významným prvkem i zmiňovaná udržitelnost. Ta se vedle dřeva, coby konstrukčního materiálu, propisuje i do dalších použitých materiálů a technologií. Solární panely umožní větší míru energetické soběstačnosti, velkorysé přesahy střech pak omezí přehřívání interiéru a v ideálním případě nebude vůbec nutná instalace klimatizačních jednotek, které se nemalou měrou podílí na globálním oteplování.
Kromě ekologického hlediska bývá obecně zdůrazňován i význam nástaveb pro uchování kulturního dědictví a zachování historického rázu města. Nástavby tak přispívají k rozmanitosti architektury ve městě a oživují urbanistický charakter.
