Eva Herrmannová sepsala vyprávění o svém dětství v Opavě, a následném věznění v Terezínském koncentračním táboře, na naléhání svého syna Michala, který považoval za důležité, aby tento příběh nebyl jednou zapomenut. Stejně jako zbytek rodiny, i on si uvědomoval, že Eva je posledním člověkem, který může připomenout osudy mnoha lidí, kteří byli zavražděni v nacistických táborech. "Poslední Herrmannovic Holka" však není jen líčením hrůz šoa, jedná se především o příběh rodiny, která zažila krásné chvíle první republiky a život v Masarykovském Československu a do jejíhož osudu těžce zasáhla následná změna režimu a nástup jednoho z nejhorších totalitních režimů.
Prvním čtenářem, kritikem a korektorem budoucí knihy byl pan Vladimír Vašut, Evin přítel a kolega z Divadelního ústavu. Pan Vašut našel a opravil velkou většinu prohřešků proti spisovné češtině a příběh pak dlouho zůstal uložen v Evině počítači. Prvního tištěného vydání se pak dočkal v červenci 2014 ku příležitosti oslavy Eviných 85. narozenin. Útlá knížečka tehdy vyšla v malém nákladu jako dárek k narozeninám a zároveň pozornost pro hosty, kteří se oslavy zúčastnili. Toto "nulté" (a v mnoha ohledech neprofesionální) vydání postrádalo obrázkovou přílohu, stejně jako krásný popis Evina následného života z pera jejího přítele Jana Dehnera. Za zmínku stojí snad jen obsáhlé věnování, které je stejně aktuální dnes jako bylo před šesti lety:
"Věnováno Petru Herrmannovi, Trudě Wallersteinové, krásné Žofii Haasové, Idě Grosserové, Otto Herrmannovi, Walteru Weichherzovi, Věrce Weissbarthové, Fritzi Herrmannovi, Hugo Herrmannovi, Fanny Herrmannové, Franckovi a mnoha dalším, kteří se nevrátili. A Kitty Herrmannové, Evině mamince, která pro ni byla krásnou vílou i velkou hrdinkou."
Ačkoliv o knížku projevilo zájem několik lidí zabývajících se o osudy Židů za druhé světové války, trvalo dalších pět let, než se začalo pracovat na jejím skutečně profesionálním vydání. Za to, že nakonec držíme v rukou krásně zpracovanou knížku vděčíme Darče Jíchové, která udělala první jazykovou korekturu, do knížky se zamilovala, a hlavně vymyslela pracovní název "Herrmannovic Holky", Ivance Oberhofnerové, která má na starosti marketing v knihkupectví Luxor, příběh ji zaujal a doporučila ho svým kolegům z nakladatelství Euromedia a v neposlední řadě pak paní Daně Bryndové, která vše dotáhla do konce.
Eva byla skutečně Poslední Herrmannovic holkou. Jediným Herrmannovic mužem, který válku přežil a měl děti, byl bratranec Heinzek, jeho jediná dcera Iris, nyní Reinfeldová, žije se svou rodinou v Izraeli, má tři děti a mnoho krásných vnoučat, rodinné jméno se však nikomu zachovat nepodařilo a dnes ho již nese pouze firma Evina syna Michala. Eva si své dívčí příjmení nechala i po svatbě.
Jménem rodiny moc děkuji všem, kteří se zasloužili o to, že dnes držíme v rukou "Poslední Herrmannovic holku", moc to pro nás znamená a pevně doufáme, že knížka zaujme i čtenáře, kteří s ní nejsou tak bytostně spojeni jako my.
Klára, Evina vnučka
